MARTIN FALTEJSEK PHOTOBLOG

5. 12. 2017

This must be the place

Brighton, UK

Kdo mě zná, tak ví, že já rozhodně nejsem typ člověka, který by vyhledával města. Mám totiž pocit, že bytí ve městě, kde jsou tuny lidí, mě vysává, unavuje, a že čas a celkově i život v něm strašně rychle letí. A to není můj styl. Proto, když jsem na cestách, tak do měst zabrousím málo kdy. Existují ovšem výjimky a Brighton je jednou z nich. Brighton má svou dost specifickou auru, která mě přitahuje. Už jen těmi barevnými mini uličkami (říkají jim The Lanes), velkým molem u pláže, architekturou domů v ulicích blízko moře, nedalekými křídovými útesy a milostí lidí snad kdekoliv. Navíc tam žilo a žije několik mých kamarádů. Tahle návštěva byla moje třetí a určitě ne poslední. PS. jen abych byl korektní, tak na fotkách je kromě Brightonu i Londýn a Eastbourne.

Články z předchozích návštěv: rok 2015 a rok 2012
(Jak na to koukám, tak uf, takový rozdíly, když si porovnám fotky z jednotlivých návštěv. Rukopis se sakra mění.)

Foceno na kompaktního parťáka Fujifilm X70

18. 10. 2017

Skoro až tam, kde lišky dávají dobrou noc

Tohle léto bylo psycho. Vlastně si nejsem moc vědom, že nějaký léto proběhlo. Však vám ještě dlužím fotky ze srpnových Dolomit (no dobře, to jsou ještě ty z novějších, v záloze jich mám daleko víc), ale na ty potřebuju víc času, takže se předem omlouvám za menší cestování v čase.

Mojí hlavní náplní léta (i babího) je focení svateb. Je to vůbec jedna z mých nejoblíbenějších foto činností. I když náročná. Komunikace, osobní schůzka, samotné focení, následné úpravy a celkově se najednou pohybujeme řádově v (menším) počtu desítek hodin za jednu svatbu. Proto považuju za nutný a potřebný umět vypnout i v sezóně. Prostě si vyčistit hlavu, nadechnout se, lehce se restartovat.

A to jsem udělal tímhle útěkem na Šumavu. A objevil jsem tak království. Babí léto v celé své kráse.

Pusťte si k tomu Chromatics - můj soundtrack končícího léta. 


28. 9. 2017

My z Orlickejch

Letní nedělní odpoledne jednou nohou v Polsku a druhou v Česku. V lesích plných válečných bunkrů a koupání se v řece, kde žijí raci. Anička a naše doma v Orlických horách.

Ne nadarmo říkám, že všude dobře, ale doma stejně nejlíp. Můžu jet kamkoliv chci, budu to tam mít rád, ale nikdy to nebude takový jako to, co cítím, když jsem v mých domácích lesích.

Pojďte se ztrácet.

7. 9. 2017

Bílý přízraky

Skotsko

Jestli se o Islandu veřejně i neveřejně říká, že na něm žijí statisíce ovcí, tak o Skotsku to musí platit desetinásobně. Třeba takový Isle of Skye (jeden ze skotských ostrovů - asi ten nejkrásnější!). Tam se mi místy zdálo, že hustota "zaovčení" musí být minimálně tři ovce na 1m². 

V této zemi zelených kopců, kopečků a všudypřítomných ovcí jsem byl potřetí. Tentokrát ale důkladně. Krajina Skotska se tak stala jednou z mých nejoblíbenějších. Já a sever, však víte. Za celou dobu jsme autem ujeli 2000km (řízení vlevo bylo nečekaně v pohodě). Dokonce myslím, že na skotské červencové poměry nám počasí v celku i přálo. Jestli z celých devíti dnů pršelo víc než hodně, tak to bylo jen jeden den.

Na moje předchozí návštěvy se můžete podívat zde: první (odkaz) a druhá (odkaz)

PS. kdyby tu byl někdo, kdo mi objasní důvod, proč ve Skotsku (skoro všude) používají dva oddělené vodovodní kohoutky - jeden na studenou a druhý na teplou (no, většinou spíš vařící) vodu, tak budu moc rád, protože normálně si tím umýt ruce nebo obličej je celkem oříšek.